První BITVA
Mohla to být úplně obyčejná volební sobota v jednom úplně obyčejném severočeském městě, kdyby 4. 10. 2008 nepadla z úst cikánských kriminálníků slova o „českých kurvách a špíně“. Cikáni v naší vlastní zemi vyhlásili nám, Čechům, válku. Vyzývali nás na boj o existenci našich lidí nejen v litvínovském Janově, ale v každém z měst naší vlasti. A česká radikální mládež tuto výzvu přijala!
Jako den protestu nespokojených občanů byla vybrána sobota 18. října. První skupinky radikální mládeže se začínají sjíždět do Litvínova již kolem poledne. Velká část jich přijíždí v black blocku, k vidění jsou desítky štítů s logem AN. Na některých příjezdových cestách číhá policie, která například jedné ze skupin zcela nesmyslně zatýká všechny řidiče za nalezení zbraní v autě. Nic platné, že se jednalo ve všech případech o zcela legální sebeobranné prostředky (nůž, teleskopický obušek).
I přes tyto policejní obstrukce se z litvínovského nádraží vydávají na Horní náměstí čtyři stovky nespokojených mladých lidí. Seřazeni v šiku skandují nacionalistická hesla a za potlesku několika stovek litvínovských občanů, kteří je přišli podpořit, dorážejí na náměstí. Atmosféra je přímo skvělá a již v tomto momentě se jedná o zcela průlomovou akci, kterou podpořilo více „normálních občanů“ než „extremistů“. Slova se ujímá několik řečníků, kteří však díky slabému megafonu nejsou na plném náměstí příliš slyšet.
Do celého dějství vstupuje litvínovský starosta. Davem místních je doslova vypískán, neboť on je podle nich příčinou laxního řešení cikánské otázky v Litvínově. Další vlna nevole následuje po výzvě k rozchodu, kterou stovky lidí na náměstí odmítají akceptovat. Atmosféra houstne a uprostřed jednoho z projevů se dav vydává spontánně směrem na Janov. Konec náměstí však přehrazuje policie a tvrdě na demonstrující lidi zaútočí (jak potvrdilo i velké množství svědků) pomocí dělobuchů. Radikálové se však staví na odpor! Vytvářejí lidský řetěz a do řad policie letí nejen vše, co je po ruce, ale také štíty, světlice a další pyrotechnika. Policie, místo aby rázně řešila problém v Janově, začala obušky mlátit účastníky protestu, hlavně z řad místních občanů, kteří snad doufali, že se nic takového nestane.
Výbušky, které jsou zdraví nebezpečné a policie by je neměla vůbec používat, dopadají mezi ženy a mládež, které radikálové chrání štíty před útoky policie. Po přibližně čtvrt hodině boje se radikální mládež rozhodne boční ulicí náměstí opustit a dav rychlé míří k Janovu. Dav místních na náměstí opět vyjadřuje sympatie nacionalistům a zprávy o čekajících ozbrojených Cikánech jen posilují odhodlání do Janova dorazit. Cestou se k nám připojují místní, kteří nacionalistům radí, jak obcházet policejní zátarasy a kterou cestou se vydat. Z oken domů zní potlesk, začíná i první materiální podpora ze strany obyvatel ve formě láhví s vodou, ale i dřevěných násad a zdravotnického materiálu.
Skupina je v jednom místě dohnána oddílem jízdní policie, který je opět zasypánkamením a světlicemi. Do zdánlivě patové situace se nacionalisté dostávají v zahrádkářské kolonii, kde jsou ze dvou stran sevřeni těžkooděnci. Místní obyvatelé, zejména postarší pán fungující celý den jako naše cyklistická spojka, nám však opět dobře radí a celá skupina mizí v lese, aby se na jiném místě, již bez doprovodu, objevila na dohled od Janova. Z rodinných domů nám opět přináší lidé další lahve s vodou a skupina se přesouvá směrem na sídliště.
Pro Cikány i policii nastává šok. Přibližně 200 nacionalistů vbíhá na okraj Janova a dostává se na vzdálenost několika desítek metrů od ozbrojených cikánských rasistů. Všichni víme, že odvaha tohoto etnika se projevuje jen v drtivé přesile a po cikánských „hrdinech“ ze 4. 10. není ani vidu, ani slechu. Místo toho opět nastupuje policie, aby splnila funkci ochránce „utlačované menšiny“ a za velké nevole českých obyvatel Janova opět zasahuje proti nacionalistům.
Střet je opět velmi tvrdý a na naší straně se objevují další zranění. Poměrně široká ulice je pro nás nevýhodou, silnici přehrazuje barikáda, ale na levém křídle i přes masivní sprchu kamení a světlic proniká velká skupina těžkooděnců. Na čelo naší skupiny najíždí policejní jízda a nacionalisté se přesunují na nedaleký pahorek, kde se odehraje další ze série střetů. Policie nasazuje vodní dělo a nacionalisté se stahují za další z několika barikád. Policisté jsou místními častování velmi hrubými nadávkami a sympatie místních Čechů jsou zcela na naší straně. Nastává pauza v boji. Dívky ze SANI ošetřují raněné a z panelových domů Češi přinášejí obvazy a další materiál. Pauzu využíváme k další tvorbě barikád, vyrůstá jich hned několik. Stahujeme se do užší části ulice, kde vzniká možnost lepší obrany proti výpadům policie.
Nastává patová situace, kdy si s „ochránci pořádku“ nacionalisté vyměňují pozdravy ve formě lahví a dělobuchů. Mezi nacionalisty přiletí několik granátů se slzným plynem, efekt je však minimální a nikdo nemíní barikádu opustit. V tuto chvíli se k barikádě snaží přiblížit několik slídilů s kamerami, včetně udavače Cakla a několika známých tváří z ideopolicie. Jsou okamžitě napadeni salvou skla a kamení a jen rychlým únikem si zachraňují krk.
Policie si je vědoma své nevýhody v úzké uličce a začíná vyjednávání. Boj trvá již relativně dlouhou dobu a když přichází nabídka volného odchodu, rozebíráme barikádu a ve zformovaném šiku, za dalších projevů sympatií od místních lidí, opouštíme se vztyčenou hlavou Janov.
Mediální odezva na akci byla poměrně silná a opět jako vždy plná lží a polopravd. Nebyl napaden nikdo z přihlížejících, jak nám média tvrdila, ani poničena jediná výloha či zdemolováno nějaké auto. Diskuze, kde lidé tyto bláboly vyvracely, byly velmi rychle zablokovány, jak bývá v naší „demokratické“ společnosti zvykem.
Bitva o Janov skončila naším vítězstvím. Za naprosté podpory obyvatel jsme svedli boj za obyčejné lidi, proti cikánským kriminálníkům a jejich policejním ochráncům. Ukázali jsme, že si nenecháme v naší zemi nadávat do „českých kurev“ a pokud to bude situace vyžadovat, svedeme stejný boj, se stejným nasazením, v jakémkoli městě naší vlasti. Jsme Autonomní nacionalisté, jsme národní, jsme aktivní a nebudeme váhat být při řešení černého rasismu dostatečně radikální!